Reklamy TADY
Chceš se spřátelit? TADY

Červenec 2011

Co když se všechno změní? - 13. kapitola

27. července 2011 v 15:54 | Susan
Tak, jak jsem slíbila, přidávám novou kapitolu.
Tentokrát i s věnováním.
Je to pro moje sb-čko Bellu, za to, že to vydržela číst až sem, mé kamarádce Pavle, která mě inspirovala
na romantickou část a mé babičce, která mi pomohla s pravopisem.
přeju hezké čtení!
Susan

13. kapitola - Romantika na obzoru

Z mých pesimistických myšlenek mě vytrhl až šramot v na posteli, kde ležela svázaná Lizzy. Nelíbilo se mi ji takto vidět, ale nehodlala jsem znovu riskovat. Asi před dvěma hodinami jsem se nad ní slitovala a sundala ji pouta. Já blbá jsem si totiž myslela, že bude rozumná a zůstane tam, kde je. Ale jak už jsem psala, byla jsem blbá. Jen co jsem ji rozvázala, okamžitě se vrhla ke dveřím a chtěla zdrhnout. Takže mi nezbylo nic jiného než ji ta pouta dát znovu. Její mínus.
Pořád jsem nevěděla, co si o ni mám myslet. Mám být naštvaná za to, jak se chovala nebo cítit bolest za to, že mi očividně nevěří?
" Chci si s tebou jen promluvit o tom všem, co se stalo. Jak jsem proboha mohla vědět, že mi nechtějí ublížit a doteď nevím, kde jsem. Tak se mi nediv, že jednám tak přecitlivěle. Vždyť ten starej dědek vypadal, jak by mě chtěl podříznout a ten mladší na tom nebyl o moc líp." Začala blábolit.
" A ty si tomu taky moc nepomohla. Prej Královská hraničářka. Co to sakra je? Ani před tím dědkem si se mě nezastala a…"
" Toto už nikdy neříkej. Nikdy. A uvědom si, že si měla víc štěstí než rozumu. Mě Halt, když mě uviděl poprvé, doopravdy málem podřízl. A kdyby mi tolik nevěřil, byla by si už označena za zvěda a popravena. Je ti to jasné?" zasyčela jsem.
" Jdu tě vystřídat." Oznámil mi a vešel do pokoje.
" To je to tak hrozný?" zeptal se mě nevěřícně a já jen souhlasně kývla.
" Však já to nějak přežiju." S tímto ujištění jsem za sebou zavřela dveře a zamířila ke stájím.
Noc se závratným tempem blížila ke konci a ani ne za chviličku mě pošimrali sluneční paprsky na nose. Neochotně jsem otevřela oči. Jen pár vteřin mi trvalo uvědomit se, kam to dneska vlastně jedeme. Nejraději bych nikam nejela, ale chápala jsem, že je to nutné. Proto jsem se, i když dosti neochotně, zvedla a šlo připravit koně, protože Halt sliboval, že vyrazíme časně. Jen co jsem se přiblížila ke koním, přivítalo mě jejich vrkání. Na tváři se mi objevil úsměv. Ano, přesně toto mi ve městě chybělo. Pomyslela jsem si a pustila se do práce.
" Dobré ráno!" Popřála jsem Haltovi a Willovi, když jsem vstoupila do chaty.
" Není zač." Odpověděli za ráz.
" Trucuje tamhle v rohu. A v noci jsi měla pravdu, to její vzdychání šlo hrozně na nervy."
" Proč trucuje?" Zeptala jsem se.
" Řekněme, že pro nás dva, ni a její otravnost tu nebylo místo."
" Kdy vyrazíme?"
" A co Lizzy? Vím, že naši koně toho snesou honě, ale nemyslím si, že by některý z nich měl nést dvojnásobnou zátěž." Vyslovila jsem své obavy.
" Pojede na nákladním koni." Odpověděl mi.
Zrovna jsem utahovala popruhy na Sunshinině sedle a ztrácela se v myšlenkách o nepříjemných věcech, které mě čekají, když se za mnou ozval Will.
Překvapeně jsem se otočila.
" Jak jsem věděl o čem přemýšlíš?" Němě jsem kývla na souhlas. Will se jen usmál a přešel ke mně. Teď nás dělila vzdálenost jen asi půl metru.
" Moc se mi nelíbí představa, že ve mně někdo tak snadno číst. Asi bych se v tom měla zlepšit."
" Přihořívá u druhé množnosti." Snažila jsem se ovládat chvění hlasu. Nedokázala jsem určit, jestli úspěšně.
" Wille?"
" Děkuju." Řekla jsem a zabořila mu hlavu do ramene. Will napřed překvapením ztuhl, ale pochvíli mi objetí opětoval. Hlavu sklonil k mé hlavě a pažemi mě přitiskl k sobě, jakoby cítil, jak moc potřebuju něčí obětí. V jeho objetí jsem se cítila tak v bezpečí. Chtěla jsem, aby tento okamžik nikdy neskončil, ale zdravý rozum zvítězil nad mým srdcem a já, i když nerada, jsem se z Willovi náruče vymanila.
" To nic. A děkuju." Řekla jsem a utekla pryč, nechajíc překvapeného Willa stát uprostřed stáje. Ale i on se po pár okamžicích sebral a vevedl koně ven. Oba dva jsme byli rozhodnuti nechat minulost minulostí a nechat to plavat, ale kdo mohl tušit, že jsme ve stájích nebyli sami?
Už jsme jeli několik hodin, a tak Halt rozhodl, že si na chvíli odpočineme. S úlevou jsem se svezla ze sedla. Ne, že bych nejezdila ráda, ale řekněme, že moje pozadí na to zatím nebylo zvyklé. Wille na mě pobaveně podíval, ale naštěstí nic nekomentoval.
Což asi nejvíc vadilo Lizzy. I když už v Brně jezdila na koni celkem často a bavilo ji to. Naše celodenní tempo jen s krátkými přestávkami ji dělalo problémy.A to byl důvod, proč byla podrážděnější ještě víc než ráno. Až do setmění jsme nezastavovali. Teprve když se slunce už notě klonilo k obzoru, Halt rozhodl, že zastavíme. Tábořili jsme v lese, takže jsme mohli rozdělat oheň bez toho, aby kouř přilákal nežádoucí pozornost. Hrozně jsem se těšila na teplé jídlo a kávu. I když by to byl jinak opravdu příjemný večer, já jsem byla jak na trní a myšlenkami jsem byla jak jinak než u blížícího se rozhovoru s Crowleym.
" Cože?" upřela jsem na něj pořád ještě zamyšlený pohled.
" Ptal jsem se tě, jestli už víš, co všechno hodláš Crowleymu říct."
" O nás se bát nemusíš a Crowleyho taky ne. Je to chytrý a spravedlivý muž. Není velitelem hraničářů pro nic za nic."
" No a? Já bych se nejraději vrátila už teď a všechno řekla Sam, ta by mi věřila a uznala, že jsi šílená." Přerušila naši rozpravu Lizzy. Upřímně jsem se zděsila toho, co řekla.
Pravdu slyšela hned první den, co tu byla. Myslela jsem že už pochopila, že to Samantha chtěla zabít mě, ne já jí. Asi jsem se spletla.
" Držela mi nůž pod krkem Elizabeth." Z hlasu mi začínal čišet chlad.
" Myslím, že to už by stačilo." Zasáhl na poslední chvíli Halt. Měla jsem totiž neodolatelnou chuť ji předvést, jaké je to mít nůž pod krkem.
Já jsem si vzala ze země toulec s lukem a šla si sednout pod velkou jedli, která se stála trochu mimo tábořiště a já jsem měla přehled o tom, co se tam děje.
" Proč nespíš? Hlídku máš až za dvě hodiny." Řekla jsem mu a přisedla si.
" Až jsi trochu zvykne, tak přestane. Pro ni je to všechno úplně cizí, nové. Nedivím se ji, že někdy reaguje přehnaně."
" Zdá se mi to, nebo ji omlouváš?" Povzdechla jsem si.
Will to ze mě musel vycítit a v utěšujícím gestu mě objal kolem ramen. Položila jsem u hlavu na rameno.
" Doufám." Řekla jsem a užívala si jeho blízkosti. Ani nevím, jak dlouho jsme tam tak seděli, ale já jsem se prostě musela aspoň trochu protáhnout nebo bych Willovi usla v náručí.
" Co to vyvádíš?" ptal se mě, zatímco mě pevně držel v náručí.
Střetli jsem se pohledem a ze všech sil jsme se snažili potlačit výbuch smíchu. Určitě byl na nás dosti komický pohled. Teprve po nějaké době jsme se ovládli, ale mezi nám zavládlo jisté napětí. Nedokázali jsme od sebe odtrhnout pohled. Pomalu zvedl ruce položil mi je na tváře. Slastně jsem zavřela oči. Otevřela jsem je až ve chvíli, kdy jsem na svých rtech ucítila jeho teplý dech. Pane Bože! Byl tak blízko. Naklonila jsem se směrem k němu. Téměř jsme se dotýkali nosy. Tak moc jsem ho chtěla políbit, tak moc, že…
" Myslím," začala jsem, " že tě tady už nechám, tak… dobou noc!" S tím jsem se zvedla, vzala luk a šla spát. No spát, to je moc silné slovo. Probděla jsem skoro celou noc s myšlenkami upnutými na jednu jedinou osobu. A jak jsem později zjistila, nebyla jsem sama.

Jsem zpátky!!!!

26. července 2011 v 17:45 | Susan |  Oznámení
Tak jsem zase zpět! To jste rádi,co? XD
Sice u babičky to bylo prima, ale ty dva týdny bez netu byly děsný.
Ale jak jsem slíbila 13. kapitola je už napsaná, jen ji stačí přepsat do mýho noťasu.
Takže ji čekejte buď dnes večer nebo během zítřka!
Susan

Severus Tobias Snape

9. července 2011 v 16:52 | Susan |  Moje tvorba
Tak jsem po dlouhé době zpět!
A slavnostně přísahám, že jsem připravena dát sem 13. kapitolu CKSVZ hned, jak přijedu z od babičky-
Nemá internet. XD
Ale abych vám to trochu vynahradila, zkusila jsem nakresli Severuse Snapea.
Snad se bude líbit. byla bych vám vděčná i za nějaký komentář. Všechny názory se cení.
Tak, to by mě zajímalo, kdo to četl až sem, ale to jedno. XD
Susan



další plakátky...

3. července 2011 v 12:26 | Susan |  Harry Potter