Reklamy TADY
Chceš se spřátelit? TADY

Prosinec 2011

Skutečná realita - 5. kapitola

23. prosince 2011 v 20:26 | Susan
Tak jsem zase po dlouhé době zpátky a rovnou s předčasným dárkem k Váínocům.
Doufám, že se vám bude líbit.
Susan

5. kapitola

Nějaký muž z MI-6 mě zavezl domů. Hned jak jsem vystoupila, šlápl na plyn a už ho nebylo. Povzdechla jsem si. Měli to být úplně obyčejné prázdniny s kamarádkami v Londýně a ono se to tak zkomplikuje.
Otevřela jsem zahradní branku a po cestičce jsem šla k domu. Naštěstí mi Emily, ještě než jsem odešla strčila náhradní klíče.
Zrovna když jsem si zouvala boty, vykoukla ze dveří Emilyna hlava.
" Á, už jsi tady. Skvěle. Právě jsem chtěla chystat na stůl večeři." Usmála se na mě a vrátila se zpátky do kuchyně. Původně jsem si chtěla ještě zajít do pokoje, abych si to mohla všechno v klidu promyslet, ale jsem si jen šla umýt ruce a rovnou zamířila do jídelny.
Přišla jsem jako poslední , všichni už byli u stolu.
" Omlouvám se, že jsem přišla pozdě. Trochu jsem se ztratila." Řekla, když jsem si sedala za stůl.
" Ni se nestalo. Dalo se to očekávat, když jsi tady nová." Přijal mou omluvu Jack a dal se do jídla. Nechala jsem to tedy být a po Jackově vzoru jsem vzala do ruky vidličku a začala jíst, i když jsem cítila, jak mě Eva propaluje pohledem. Snažila jsem se to ignorovat.
Celý večer se Eva snažila se mnou zůstat o samotě. A naštěstí pro mě, jsem její snahu úspěšně mařila. K její zlosti, samozřejmě. Nějak podvědomě jsem tušila, že to má co dočinění s MI-6, i když jsem neměla tušení, jak by se to dozvěděla.Dařilo se mi jí vyhýbat až do desíti večer. Zrovna jsem šla po schodech do patra, když se z obýváku vyřítila Eve a s vyzývavým pohledem šla ke mně. Povzdechla jsem si. Teď už jí neuteču a ona to moc dobře věděla.
" Proč jsi nastoupila do auta s tím divných chlapem?" Hezky na rovinu. To je celá Eve. Vrtalo mi hlavou, jak to sakra ví, jediná možnost byla, že mě sledovala, ať už z jakéhokoliv důvodu.
" Tohle není pravé místo pro takový rozhovor." Řekla jsem a šla do našeho pokoje následována Eve.
Jakmile se za námi zavřely dveře, výslech začal.
" Tak prosím. Máš co vysvětlovat." Sedla si na postel se založenýma rukama na prsou. Pomalu se ve mně narůstal vztek, ale já ho zatlačila někam hodně hluboko.
" Eve, ty to nechápeš. A já ti to vysvětlit nemůžu i kdybych chtěla." Vysvětlovala jsem ji frustrovaně. Tak moc jsem si chtěla s někým o tom promluvit.
" Sue, víš, že mě můžeš říct všechno a nedostane se to k nikomu jinému."
" Samozřejmě, že to vím, ale toto je úplně jiná situace. Tady už nejde jen o ty pitomý holčičí tajemství." Sedla jsem si na svou postel.
" A co tedy jde? Vím jen, jak si nasedala do toho auta a v hlavě mám spoustu šílených domněnek proč." Snažila se Eva. Nechtěla jsem se jí dívat do očí, a tak jsem radši vstala a přešla k oknu.
" Jak o tom vlastně víš? Sledovala si mě?" zeptala jsem se jí přímo.
" Ne, to ne. Emily mě poslala, abych ti řekla, kdy bude večeře, a protože jsi říkala, kam jdeš, nebylo těžké tě najít. Doopravdy jsem tě nesledovala. Byla to jen náhoda, že jsem tam přišla zrovna ve chvíli, kdy jsi nastupovala do toho auta."
Uff. Byla jsem hrozně ráda, že jsem se v ní nespletla. Rozhodla jsem se. Tajné, netajné. Já si o tom potřebuji s někým promluvit.
" Ten muž, kterého jsi viděla se jmenuje Lewis a je šéfem speciálních operací MI - 6."
" Cože? Pokud to má být vtip, tak dost blbej."
" Pokud chceš znát pravdu, tak poslouchej a nepřerušuj mě." Začala jsem všechno vykládat od úplného začátku. Zatímco jsem mluvila, Eve jen seděla a poslouchala.
" Tak, teď už víš naprosto vše. Věříš mi to?"
" Já nevím. Opravdu nevím. Jsem si jistá, že o takové věci by jsi mi nikdy nelhala, ale zároveň to zní tak neuvěřitelně…" Jen bezmocně rozhodila rukama.
" Chápu, jak to myslíš. Být na tvém místě, taky bych tomu nevěřila, jenže nejsem a hrozně bych potřeba něčí podporu. Navíc jsem ti to ani neměla říkat. Všechno je to tajné." Opřela jsem se o parapet a sledovala tmavnoucí oblohu.
" Sue, jsem tvá kamarádka a nikdy tě nenechám na holičkách. Já ti věřím Sarah. Věřím ti."
" Díky, ani nevíš, co to pro mě znamená." Spadl mi kámen ze srdce.
" Myslím, že vím." Usmála se.
" Ale teď by mě spíš zajímalo jestli jeho nabídku přijmeš."
" Jenže to je to, co právě nevím." Postěžovala jsem si. Opravdu jsem nevěděla, co mám dělat. Na jedné straně mě tento život vždy lákal, ale na druhou stranu…
" Lewis uhodl správně, že takový život mě hodně láká, ale největší starost mi dělají rodiče Eve, nesouhlasili by s tím. A navíc je nechci opustit."
" Na rozum se vykašli. Věř tomu, co ti říká srdce." Poznamenala a odešla zpátky dolů. Já jsem měla o čem přemýšlet. Mám to přijmout? Musela jsem uznat, že mě to hodně lákalo. Frustrovaně jsem si složila hlavu do dlaní. Fajn. Rozhodla jsem se. Nikdy jsem si nenechala mluvit do toho, jaký vedu život, ať to byli rodiče, přátelé nebo profesoři. Já to přijmu.

* * *
Seděla jsem v autobuse vedle Eve a čekala jsem až se rozjedeme. Doufala jsem, že řev motoru přehluší náš rozhovor. Konečně, ten starý řidič konečně šlápl na plyn a my jsme se rozjeli. Tak fajn. Jdu na to.
" Eve, už jsem se rozhodla." Začala jsem.
" Opravdu? Víš, že ať si se rozhodla jakkoliv podpořím tě, že ano?"
" Jo, to vím." Smála jsem se. " Rozhodla jsem se to,… přijmout." Řekla jsem přece jenom opatrně. Ale strachovala jsem se zbytečně.
Eve se na mě potutelně usmála a řekla: " Víš, že jsem to i tak nějak tušila? Jsem ráda, že jsi ti přijala, protože vím, že jinak by sis to jen vyčítala."
" Ty mě máš už prokouknutou, že?" smála jsem se.
" No jasně, to to ještě nevíš?" Obě dvě jsme se začaly smát.
" Hej, čemu se vy dvě tak smějete?" ozvala se za našimi zády Lizzy.
" Ničemu. To jen tak." Řekla jsem a při pohledu na Eve jsem se začala zase smát.

Šťastné a veselé Vánoce!!!

23. prosince 2011 v 20:06 | Susan |  Oznámení
Tak nám pomaličku končí rok 2011 a s tím přichází nejoblíbenější svátky roku. Ano hádáte správně, jsou to Vánoce!!! Připadá mi, že tento rok utekl hrozně rychle, ani jsem se nestihla rozkoukat a už se blíží konec prvního pololetí. Ale myslím, že nejsem jediná. Musím se přiznat, že i teď si vůbec neuvědomuju, že už zítra je Štědrý den a Ježíšek nám přinese dárky pod stromeček. Tak nějak na tu vánoční náladu při tom všem shonu nezbylo místo. Ale to mi nebrání v tom, abych vám všem a hlavně mým milovaným sb-čkům Mrkající popřálá veselé Vánoce plné pohody, bohatého Ježíška a vše nejlepší v novém roce!!!

Vaše Susan