Reklamy TADY
Chceš se spřátelit? TADY

Únor 2012

A vety Potter musical

26. února 2012 v 16:46 | Susan |  Harry Potter
Zrovna nedávno jsem prolízala různé stránky o Harrym Potterovi, když jsem narazila na odkaz na muzikál o něm. Myslela jsem si, že to bude jen nějaké tří minutové video o ničem, ale byl to přesný opak. Tolik jsem se nezasmála už hodně dlouho. Bylo to vtipné, místami až přitažené za vlasy, ale pořád to mělo takové to kouzlo Harryho Pottera, kvůli kterému je to takový trhák. Rozhodně doporučuji se na to prknout, stojí to za to. Asi nejlepší na tom je to, že dokázali skloubit tradičního Harryho Pottera s problémy obyčejného puberťáka. I písničky stojí za to. Má to kolem 20 dílů po deseti minutách. Takže přibližně 2 a půl hoďky. Smějící se
Susan


P.S. Vím, že jsem se tady dlouho nevyskytovala, za to se omlouvám. Za prvé jsem na to jaksi neměla náladu a zadruhé se naši profesoři rozhodli z nás sedrat kůži.

Co když se všechno změní? - 15. kapitola

12. února 2012 v 16:36 | Susan
15. kapitola - Konečné rozhodnutí
Za dveří vykoukla Willova černá čupřina.
" Crowley vás chce vidět." Řekl a ustoupil, abychom já a Lizzy mohli vejít. Díky narůstající nervozitě, jsem se jeho kancelář prohlédla jen zběžně. Spíš jsem se zaměřila na muže sedícího za stolem. Tak to je Crowley. Představovala jsem si ho úplně jinak. Rozhodně ne tak…tak… normálně? Kdyby na sobě neměl pláštěnku, mohl být i obyčejný pekař nebo něco podobného. Ale pak jsem si uvědomila, že Willa nebo Halta bych na hraničáře taky netipla, tak co.
Zatímco Lizzy zaujala něco moc zajímavého na jejích botách, já jsem nasbírala dost odvahy na to, podívat se Crowleymu do očí. Snažila jsem se vypadat vyrovnaně a sebevědomě. Ale nevím, do jaké míry se mi to povedlo.
" Takže ty jsi Sarah." Jako první promluvil Crowley.
" Ano, pane." Kývla jsem na souhlas.
" Hodně jsem o tobě slyšel."
" To jsi dokážu představit." Podotkla jsem s trpkostí v hlase.
" Neboj, nic hrozného to nebylo." Usmál se na mě.
" Jak jistě víte,vaše přítomnost tady není zcela… jak bych to řekl… normální a určitým lidem to dělá starosti. Ještě před půlhodinou jsem byl skálopevně rozhodnut, že se obě dvě vrátíte domů."
To snad ne!!! To nemůže být pravda. Tolik jsem si na to tady zvykla. Nedokázala bych už žít normální život 16-leté holky.
" Ale určité argumenty ze strany Halta a hlavně Willa," Willovi pod jeho pohledem stoupla červeň do tváří.
" mě přesvědčili, že vaše přítomnost by přece jenom mohla být užitečná, hlavně v případě tebe Sarah."
Teď jsem se pro změnu červenala já.
" Děkuju, pane." Zašeptala jsem.
Po Crowleyho prohlášení se Lizzy konečně rozhodla vstoupit do rozhovoru.
" Promiňte, řekl jste, že bychom BYLY užitečné? To množné číslo mi tam nesedí."
" Ano, řekl jsem byly. Pokud s tím budeš souhlasit Lizzy, šla by si do k někomu do učení stejně jako Sarah." Potvrdil svá slova Crowley.
" Cože? Já a do učení? Jste si jistý, že je to dobrý nápad?"
" Naprosto jistý. Překvapuje mě ale, že si se hned nezeptala, kam by jsi šla. Copak nejsi zvědavá?"
" To ne, jsem zvědavá, jen mě to překvapilo."
" Tak v tom případě bych ti to měl říct. Šla by jsi do učení snad k tomu nejlepšímu léčiteli, co je v Araluenu. Naučila by si se jeho tajemství, dokázala zbavit lidí bolestí, ale je i způsobit, to by záleželo na okolnostech." Všimla jsem si, že při tom posledním Lizzy viditelně zbledla.
" Naučila by jsi se rozuměn přírodě a žít s ní v souladu. Poznávat bylinky a bůh ví co ještě. Tak daleko zas moje znalosti nesahají. Takže se ptám, přijmeš moji nabídku?" Podíval s na ni zkoumavým pohledem.
" Já nevím… Nedokážu se rozhodnou tak rychle." Takhle nervózní a roztěkanou jsem ji ještě neviděla. Ta nabídka ji musela rozhodit víc než jsem předpokládala. Já samotná jsem byla překvapena Crowleyho nabídkou. Natožpak Lizzy.
" S tím jsem počítal. Myslím, že Halt vám řekl, že zde plánuje zůstat ještě další dva dny, takže na promyšlení mého návrhu budeš mít dostatek času." Řekl Crowley a povzbudivě se na ni usmál.
" Řekl bych, že už půjdeme. Tady Sarah se už nemůže dočkat, až zase začne cvičit, že? Hlavně vrhání nožů." Poznamenal Halt a na tváři se mu usadil škodolibý usměv.
Jen jak jsem to slyšela jsem si útrpně povzdechla. A to jsem jsi myslela, že mě dneska ještě nechá být. Ach jo. Zítra zas nebudu cítit ruce. Zvedla jsem hlavu a setkala se s Crowleyho pohledem. Ten při pohledu na mě usilovně potlačoval smích. No super.
* * *
Už asi dvě hodiny jsem stála na cvičišti a už jsem necítila zápěstí. Celé ty dvě hodiny jsem s Haltem a Willem trénovala vrhání nožem. Ze stoje, z leže, ze skoku… cítila jsem se jak vymačkaný citrón.
" Nemyslíš, že už to stačí Halte? Já už nemůžu."
Zrovna jsme trénovali hod v běhu. Ale spíš to vypadalo tak, že mě Halt nechal nahánět psem po celém cvičišti. To mu nedaruju. Opírala jsem se o kolena a snažila jsem se nějak uklidnit zběsilý tlukot srdce.
" Víš co se říká. Těžko na cvičišti, lehce na bojišti." Poznamenal Halt.
"S tím … nemůžu … nesouhlasit." Vysoukala jsem ze sebe.
Naštěstí i Halt byl toho názoru, že toho pro dnešek bylo dost.
" Vrhání nožů tedy zatím necháme být." Kdybych nebyla tak unavená, začala bych tancovat oslavný tanec. Už jsem se viděla, jak ležím na pohodlné posteli a…
"Ale zaměříme se na tvé teoretické znalosti. Což znamená mapy, zákony, povinnosti apod. Budou to skvěle strávené dvě hodiny nemyslíš?" Řekl a s tím se otočil a zamířil do hradu.
Já jsem se jen ploužila za ním. Někdy ho fakt nesnáším.
* * *
=Stejný čas, ale úplně jiné místo …=
Kolem zuřila bouřka. Oblohu protínaly blesky a každou chvíli zarachotil hrom. Do oken bušil vytrvale déšť a černota venku vyvolávala pocit, jako by už nikdy nemělo vysvitnout slunce. Právě tuto podívanou měla přímo před sebou. A užívala si to. Milovala pocit moci, který ji uchvátil, když se místnost naplnila surovou energií. Tak velkou až ji vstávaly vlasy na zátylku.
Dokázala vycítit energii všude. V přírodě, v kamenu, ve zvířatech i v lidech. Když chtěla, mohla vstřebávat energii do sebe a stát se silnější, mohla ji někomu dát a tak mu zachránit život, ale i naopak. Ve svých rukou držela moc, o které si ostatní mohli jenom zdát. Tak ji to učil její otec. Naučil ji jak svou moc ovládat a jak z ní těžit. Milovala ho. Hrozně moc. A oni jí ho vzaly. To kvůli nim přišla o jediného člověka, který jí rozuměl. Museli za to zaplatit.
" Má paní?" ozval se pisklavý hlas ode dveří.
" Co chceš? Copak nevíš, že jsem nechtěla být rušena?" Z mého hlasu odkapával chlad. Cítila jsem, jak se ten skřet strachy přikrčil.
" Promiňte, má paní. Ale právě dorazil posel s novými zprávami z hradu, paní."
" Doufám, že jsou dobré."
" Velitel hraničářů rozhodl, že ty dvě tady zůstanou. Sarah zůstane u hraničářů a tu druhou chtějí poslat za nějakým léčitelem na sever, aby ji učil, má paní."
Spokojeně jsem se usmála. Vše vycházelo, tak jak mělo.
" Výborně. Crowley jedná přesně podle mého plánu. I když o tom neví. Vyřiď našemu člověku, že odměna ho nemine. Jasné?"
" Ano, má paní."
" Dobře. Teď zmiz."
Skřet se uklonil a odešel z místnosti.
Byla jsem potěšena s novým vývojem událostí. Jestli to takto půjde dál, moje pomsta bude brzo dokonána.

Jsem zase mezi živými...

12. února 2012 v 16:33 | Susan |  Oznámení
Jak to tak vypadá, vyhrabala jsem se ze svého hrobu a jsem zase zpět!!!
To jste rádi, co? Mrkající
I když jsem neplánovala až tak dlouhou nečinost, stalo se.
Ale jako ospravedlnění za chvilku přidám 15. kapitolu k Co když se všechno změní?
Doufám, že se bude líbit protože mě připadá divná. Mám z ní blbej pocit.
Takže teď můžu slavnostně přísahat, že se budu pilně věnovat svým povinnostem blogerky.
Zatím ahoj!!!
Susan