Reklamy TADY
Chceš se spřátelit? TADY

Březen 2012

Co když se všechno změní? - 16. kapitola

16. března 2012 v 17:57 | Susan
Tak po dlouhé době mě tu máte zase zpět. Vím, že miule to byla škola, tak teď to byla nemoc.
Týden jsem strvávila v posteli a dokázala se sotva hýbat. A pak už jsem na blogování neměla náladu.
Ale teď tady mám něco, čím vám to vynahradím. Dopsala jsem 16. kapitolu k CKSVZ?
Tady ji máte. Snad se bude líbít, protože se pomalu ale jistě rozkrývá celá záplatka povídky.
Susan

16. kapitola - Změna plánu
Ty dva dny uběhly jako voda a my jsme se vydali na sever. Přesněji na hrad Macindaw.Jak jste si asi domysleli, tak Lizzy Crowleyho nabídku přijala. Stane se Malcolmovou učednicí.
Zrovna jsme stály na nádvoří a kontrolovali sedla, když k nám zamířil nějaký sluha. Přistoupil k Haltovi a něco mu začal šeptat do ucha. S Willem jsme se setkali pohledy. Tohle nevěstí nic dobrého. Naše domněnky jsme si mohli ověřit při pohledu na Halta. Přes jeho normálně neutrální obličej se mihl stín znepokojení. NĚCO rozhodně v pořádku nebylo.
Halt kývl sluhovi a ten rychle odběhl zpátky do útrob hradu.
" Jak vidno, budeme muset změnit plány. Na Macindawu se zdržíme déle než jsme předpokládali." Oznámil nám.
" Co se stalo Halte?" zeptala jsem se a jen s obtížemi jsem zamaskoval nervozitu v hlase.
" Sarah, tobě asi nic neříká slovo wargal, že?" Když to dořekl, Will vedle mě šokovaně zalapal po dechu. Zadívala jsem se na něj zkoumavým pohledem a zároveň záporně pokroutila hlavou.
" Jsou to napůl lidé a napůl zvířata. Mají vlčí čumák a drápy jako medvěd."
Napůl člověk napůl zvíře? Trochu sci-fi, ne?
" To myslíte vážně, Halte? Zní to trochu neuvěřitelně." Teď se do rozhovoru zapojil i Will.
" Možná pro Tebe. Ale Halt je popsal hodně výstižně. Byly to stoupenci Morgharata. Doteď z nich mají obyčejní lidé strach. I když jich zbylo jen hrozně málo." Doplnil Haltovi informace.
" Abych to urychlil. Podle toho, co stálo v poselství z Norgate, které právě dorazilo, se v okolí pohybuje stvoření nápadně se podobající wargalovi nebo wargalům. Napadení si nedokázali vzpomenout kolik jich bylo. Přesto raději předpokládáme, že jich bylo více. Pokud by se to totiž potvrdilo, aspoň nás to nepřekvapí. Už napadli pár pocestných a zabili pět ovcí a dva psi. Vždy v noci." Pokračoval Halt.
" Ale Halte, to přece není možné. Tak daleko na sever, by se žádný wargal nemohl dostat bez toho, aby si ho někdo všiml, musel by projít přes celé království!" poznamenal Will. Já jsem se zatím do rozhovoru zapojovala. Neměla jsem dostačené znalosti.
" Právě proto si myslíme, že je to buď nějaký hloupý vtípek obyčejných zlodějů nebo něco, co má upoutat naši pozornost. A protože my se budeme pohybovat v této oblasti, máme na starost to prošetřit. Popřípadě tomu učinit přítrž." Tím to Halt považoval rozhovor za ukončený a chystal se odejít, ale zastavila ho Willova zcela opodstatněná otázka, která zajímala i mě samotnou.
" Počkej Halte. Proč se o to nepostará přidělený hraničář?" Halt nad otázkou jen povytáhl obočí a zkřížil si ruce na prsou.
" Víš moc dobře, že za poslední roky žádný hraničář nešel do výslužby."
Teprve teď se Willovi rozsvítilo.
" Tak to potom naprosto chápu." Ušklíbl se.
Zmateně jsem těkala pohledem z jednoho na druhého. Něco mi zřejmě uniklo. A já jsem neměla potuchu, co to bylo.
" Za to já to nechápu vůbec." Halt si jen povzdychl.
" Víš, tamější hraničář se minul povoláním. Zajímá se spíš o postavení a bohatství. Do teď nechápu, proč šel k nám do učení. Hraničářství nikdy moc nevynášelo." Posměšně si odfrkl. " A navíc, máme s Crowleym podezření, že mu někdo zaplatil za mlčenlivost. Zprávy za severu, které máme,totiž nepochází od něho."
Musela jsem skrýt úsměv. Nedivím se, že ho Halt nemusí. V hlavě jsem ale měla jinou myšlenku. Co s Lizzy? Je tu teprve krátce a toto by nemusela tak rychle překousnout.
" Myslím, že by jsme to Lizzy zatím říkat neměli." Navrhla jsem.
" Proč? Myslel jsem, že ji věříš?!" divil se Will.
" To ano. Jenže Lizzy je tady jen velmi krátkou dobu. Už teď je dost vystresovaná, nehodlám přilévat víno do už tak plného poháru. Je pravděpodobné, že pokud by jsme jí to řekli ještě před odjezdem, mohl by z toho být velký problém, odmítala by s námi jet. Měli bychom ji to říct až na místě. Pokud totiž nebude mít možnost z toho nějak vyklouznout, nebude s ní tolik práce."
Ještě štěstí, že Lizzy šla do kuchyně pro nějaké zásoby. Kdyby mě teď slyšela, nemusela bych se dožít rána.
" Asi máš pravdu. Teď si nemůžeme dovolit nějaké velké zdržení. Čím dřív tam budeme, tím dřív se budeme moc vrátit." Souhlasil se mnou Halt. Jen jsem kývla a podívala se stranou. A hele my o vlku a vlk za humny. Lizzy se vracela se zásobami.
" Děje se něco? Vypadáte nějak divně." Zeptala se, když k nám došla.
" Nic, co by se tě přímo dotýkalo. Šlo o to, jestli Sarah vezmu už tento rok na sněm na zkoušky nebo ne. Pokud prokáže, že na to má, mohla by se ještě na letošním sněmu stát oficiálně mým učněm." Rychle zareagoval Halt. Lizzy jen pokývala hlavou na znamení, že rozumí a šla uložit potraviny do nákladních brašen. Já jsem se ale zkoumavě zadívala na Halta. Myslel to vážně? Byla jsem si jistá, že ještě dostatečně připravená nejsem. Vždyť jsem toho ještě tolik neuměla. Ani to vrhání nožem nebylo nejlepší a to nemluvím o plížení. Někdy se ho na to budu muset zeptat.
Z mého přemýšlení mě vytrhlo až Willovo odkašlání. Všichni tři už seděli na koních a zkoumavě se na mě dívali, kdy jakože se uráčím vsednou do sedla. Začervenala jsem se a rychle se vyhoupla do sedla.
* * *
Kvůli Lizzy, která měla koně, který neměl hraničářský výcvik jsme nejeli tak rychle, jak by Halt představoval. Zastávky byly hlavně kvůli jejímu koni, který jednoduše nestíhal tempu vytrvalých hraničářských koní. I tak jsme ale hradby Norgate uviděli už za necelé tři dny.
" To je ono?" zeptala se Lizzy. Bydlet v takovém hradě by ji rozhodně nevadilo.
"Bohužel tě zklamu. Toto není Macindaw, to je hrad Norgate. Jen kolem něho projedeme." Upřesnil cestu Halt a dál jel hraničářským tempem. Lizzy si jen povzdechla a pobídla svého koně do klusu. Já s Willem jsme uzavírali naši malou kolonu.
" Za jak dlouho bychom tam měli dorazit?" zeptala jsem se.
" Do setmění by jsme to mohli stihnout."
Jen jsem kývla. Celou cestu mě pálila na jazyku jedna otázka. Čekala jsem, až na to bude vhodná doba, nechtěla jsem, aby u toho byl Halt a hlavně Lizzy.
"Wille?"
" Hmm?"
" Tenkrát to byla asi hodně zlé, že?" Will se na mě nechápavě podíval.
" Teď nevím, o čem přesně mluvíš." Povzdechla jsem. Nechtělo se mi to takto otevřeně říkat. No ale co už.
" O válce. Dodře jsem viděla vaše pohledy. Tvůj a Haltův. Vím, že ty zprávy z Norgate berete hrozně vážně, možná až příliš. A nechápu to. Jako kdyby jste měli strach, že ta válka začne znovu."
" Tak nějak jsem tušil, že se budeš ptát. Ano, bylo to zlé. Hodně zlé. Zvlášť proto, že lidé si zvykli na mír a nechtěli nic měnit. Mysleli si, že když to nechají být ono to přejde a bude zas pokoj. Jenže pak to na ně najednou padlo. Všechen ten strach a zoufalství zatímco bojovali s wargali. Nebýt naší jízdy a Haltovy léčky, byla by to mnohem krvavější bitva. A nevím, jestli by jsme dokázali zvítězit. A proto toto bereme hrozně vážně. Minule to začalo taky tak." Chtěl pokračovat, ale přerušil ho pevný hlas ze předu.
" Když už jí to musíš vykládat, vykládej to se vším všudy a nevynechávej pasáže." Můj pohled se rychle stočil směrem k Haltovi.
" Ve srovnáním s tvým kouskem to ani nestálo za řeč." Will se to snažil zamluvit.
" Opravdu? No vlastně ano. Vždyť jsi jenom zabránil, aby nám Morgarathovo vojsko padlo do zad. To je opravdu málo." Ironie a Halt. Jedno bez druhého nelze. Já jsem zatím jen kroutila hlavou. Nechápala jsem, proč mi to neřekl.
" Tohle bych za vychloubání nepovažovala, Wille." Ten si jen povzdychl.
" Já vím. Jen mi dělá problém vychvalovat své vlastní činy. Je to prostě hloupé." Tohle se mi na Willovi líbilo. Jeho skromnost, vyzrálost a oddanost. Takového přítele je nutno pohledat.
" Hodina dějepisu už skončila? Já jen, že by jsme měli jet dál. Už mám hrozný hlad a ráda bych se co nejdřív najedla. Tak pojeďte." To je celá Lizzy. S Willem jsme se na sebe jen podívali a málem jsme popadali ze sedel smíchem. Halt jen protočil očima a jinak na naše dětinské chování nereagoval. Zato Lizzy se na nás dívala nechápavě. Pak jen pokrčila rameny a nechala to být. Nakonec jsme se i my zapřeli do třmenů a bok po boku jsme dohnali Lizzy a Haltem, kteří nám jedním pohybem udělali mezi sebou místo.